Strojařina patří k nejobtížnějším oborům lidské činnosti vzhledem k tomu, že se jedná o exaktní záležitost. Nemůžete si tu zkrátka „plácat od boku a vařit z vody“, musíte velice přesně definovat každou drobnost, a to jednoznačně, aby nedošlo k žádné záměně. Součástí strojního inženýrství a oborových dovedností je i výroba kruhových (válcových) otvorů. Možná vám připadá, že vzít do ruky vrták, upnout jej do sklíčidla vrtačky a provrtat materiál obrobku skrz naskrz je tak snadné, že k tomu nepotřebujete studovat vysokou školu nebo podnikat výuku v učebních oborech, ale toto je pouze zlomek toho, co strojaři musí znát a umět.
Vrtáky, výhrubníky, výstružníky – něco jiného je vyvrtat otvor ve zdi pro zasunutí plastové hmoždinky, anebo v ocelové trubce, kudy protáhnete šroub, a zcela odlišné to je v obrobku, kde jde o setiny až tisíciny milimetru. Vrták je sám o sobě totiž nástroj poměrně nepřesný, a hodí se spíše pro otvory s velkou tolerancí (vůlí) pro vruty, šrouby a další spojovací materiál. Jestliže požadujete vyrobit nějaký mechanismus, v němž se budou jeho činné části navzájem dotýkat, musí být otvor mnohem přesnější. A to je čas pro výhrubníky a výstružníky.
Výhrubníky s břity ve šroubovici 221482 I nástroje a stejně tak i výstružníky, jsou vícebřité nástroje, a zde počet břitů výrazně promlouvá do přesnosti obrábění. Čím více břitů máte k dispozici, tím lépe se řezná síla rozloží po obvodu nástroje, a výsledná práce na obrobcích bude přinášet lepší výsledky. Jak již zřejmě tušíte, výhrubníky se využívají pro obrábění poté, co je otvor nejprve předvrtán vrtákem, a po výhrubnících ještě mohou přijít na řadu výstružníky, pro ještě přesnější rozměr a jemnější povrch.
S pomocí výhrubníků a výstružníků zhotovujeme především činné části strojů, jako jsou motory, převodovky, hřídele pro přenos točivých momentů, oje a osy kol a podobná zařízení či jejich segmenty.